Adolf Šlosárek (1922-2021)

Jako kazatel evangelia sloužil br. Šlosárek v nelehkých dobách minulého režimu. Zákaz církve  v padesátých letech, dvakrát ztráta státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, nelehké hledání civilního zaměstnání po ztrátě souhlasu, vězení. Na druhé straně prožil nespočet zkušeností s Boží mocí a ochranou.

Kazatelská služba br. Šlosárka vlastně začala nástupem na školu Biblických nauk v Praze roku 1947. Po 2,5 letém studiu se stal, dle vlastních slov, zvěstovatelem evangelia.

Již během druhého ročníku studia začal vypomáhat ve sboru Plzeň a po ukončení studia v roce 1950 převzal odpovědnost za tento sbor. Zde byl také ordinován jako starší sboru, zažil zákaz církve, ztrátu státního souhlasu, hledání civilního zaměstnání, vězení i obnovení činnosti církve a znovu udělení státního souhlasu. Na první místo víc než dost.

V roce 1957 převzal br. Šlosárek odpovědnost za sbor Zlín a s rodinou se stěhoval na Moravu. Jako by se zde historie opakovala. Ordinace do plné kazatelské služby, ztráta státního souhlasu, náročné hledání civilního zaměstnání, kazatelská služba navzdory zákazu a znovu obnovení státního souhlasu.

Po obnovení souhlasu v roce 1968 bratr krátce působil ve sborech Prostějov a Vyškov.

V roce 1969 se stal odpovědným kazatelem v Ostravě, kde i bydlel. V tomto období byl také členem výboru MSS.

V roce 1974 přebírá odpovědnost za sbory Frýdek Místek, Vojkovice, Frýdlant n/O a Morávka, kde po 8 letech v roce 1982 odchází do důchodu.

Ani po odchodu do důchodu se nepřestal zajímat o dění v církvi a sloužit. Ať už jako ordinovaný kazatel pro mladší kolegy, nebo tak, jak bylo potřeba. Byl aktivní ve sboru Kateřinice, kde řadu let bydlel. Stejně aktivní byl i po přestěhování do DS Efata ve Zlíně Malenovicích, kde mimo jiné sloužil dlouhé roky pobožnostmi.

35 let kazatelské práce od nástupu na školu Biblických nauk až po odchod do důchodu. Zhruba stejná doba kazatelské služby v důchodu – nebo lépe řečeno, dle jeho vlastních slov, služba zvěstovatele evangelia. Svůj životní příběh bratr popsal v brožurách „Mé vyznání“ a „Vzpomínky na cestu, po níž nás vedl Bůh“.

Bratrovým celoživotním vyznáním byla slova apoštola Pavla: „Milostí Boží jsem to, co jsem a milost, kterou mi prokázal, nebyla marností.“