Není-li to nemožné
Milí kamarádi, přátelé a hlavně pathfindeři, chtěl bych vám všem a obzvlášť těm, kteří jste s námi nemohli být, přiblížit, co jsme prožili na letošním Helfštýnu, který proběhl 10.–12. června 2022.
V pátek jsme se po 3 letech opět setkali v rekreačním středisku U Kateřiny s krásným výhledem na Štramberskou Trúbu. A už při příjezdu jsem cítil velkou vděčnost Bohu za to, že Helfštýn bude “na živo”
a k tomu jsem chválil Boha za počasí, protože místo předpovědi deště bylo slunce. Vše začalo večerním programem, kde nás po úvodu a chválách navštívil Nicholas Winton. Člověk, který nasadil svůj život pro to, aby zachránil několik stovek převážně židovských dětí před transportem do koncentračních táborů. Přiblížil nám svůj původ a co na Helfštýnu dělá. Každé skupině dětí pak dal úkol, aby do rána vyřešili zadanou hádanku.
V sobotu jsme začali chválami Boha, pak nás Nicholas jako hlavní řečník vtáhl do děje, vyprávěl, jak bylo náročné vybrat dítě a pak zařídit adopci, přepravu, víza a další věci pro to, aby se židovské děti mohly dostat do bezpečí. Byla to neskutečná Boží ochrana a podpora, která jej vším provázela. Toto dopolední vyprávění bylo přerušované úkoly, které skupinky připravovaly na to, že sami budou mít za úkol jednoho člena skupinky zachránit. Jméno zachráněného dítěte v každé skupince se dověděli vyluštěním šifry a dítě muselo včas nasednout na vlak ze Štramberku v 16:21.
Tím se vlastně posouvám do odpolední hry. Odpolední hra byla vlastně cesta na vlak, která ale byla zkomplikovaná tím, že museli získat vše potřebné pro odjezd. Na jednotlivých stanovištích získali padělek víza, zdravotní potvrzení, potvrzení o adopci, peníze na cestu a samotnou opravdovou jízdenku na vlak. Z 20 skupin se 18 skupinám podařilo to vše včas stihnout a zachráněného člověka posadili na vlak. Tímto momentem se jakoby program rozdvojil. Skupinky se vrátily do kempu a postupně se navečeřely.
Ale asi vás zajímá, co se stalo s těmi zachráněnými? Ti vystoupili na další vlakové zastávce a auty byli dovezeni do kempu, kde je v uzavřeném sále čekalo pohoštění. Dostali jsme se jakoby do „Anglie“ a poté, co jsme se seznámili, tak jsem se zkusili vžít do toho, jaké to muselo být pro ty zachráněné děti. Poté každý napsal dopis pro svou skupinku, kde jim poděkoval za záchranu a přidal osobní radost. A pak jsme se společně dívali na film Vzepřít se obrům. Po skončení filmu už začal večerní program, kde nás pak Nicholas Winton zavolal a proběhlo radostné shledání, které bylo ilustrací, jaké muselo být setkání zachráněných dětí se svým zachráncem Nicholasem, když mu bylo 95 let.
Jó, nevím jak vy, ale podobně si představuji setkání s Ježíšem. Už aby to bylo!
Ale tím den neskončil, protože co by to bylo za akci bez noční bojovky? Bojovky byly a byly dvě. Jedna pro mladší, kde získávali suroviny a nakonec připravili opravdický zákusek, kterým mohli oslavit židovský svátek v hlídaném ghettu. Starší pak hráli noční variantu hru na piráty, kde vydělávali peníze.
No a pak tu byla ještě neděle, kde jsme hráli velkou hru. Tentokrát jsme se dostali do Egypta, do archeologického naleziště, do jakési pyramidy, která měla 24 místností. No a nás to tam zasypalo. Východ byl pryč a skupinky musely najít nový. A ten našli tak, že navštěvovali jednotlivé místnosti a v nich plnili úkoly a tím se dostávali k dalším a dalším informacím, které je přivedly nakonec k východu. No to byste museli zažít!
A tím jsme se dostali k závěru. Při velkém nástupu jsme poděkovali všem (nejen Brňákům), kdo se na Helfštýnu podíleli. Ale pravda je, že na jednoho důležitého človíčka se v tom parnu a vedru zapomnělo. Poděkovalo se všem, kromě Lukáše Jurečka, a tak nám za celý tým dovol touto formou ti poděkovat za skvělou podporu a pomoc při realizaci Helfštýnu a taky za to, co vše pro děti na Moravskoslezském sdružení děláš. DÍKY!
No jak jsem začal na začátku chválou Bohu, tak tím bych chtěl taky skončit, protože to bylo úžasné a to vše díky Němu, protože Jeho láska nás spojuje a Jeho požehnání takové akce umožňuje. Haleluja!
Za tým Helfštýnu, váš kamarád Kamil Majer
