Promluva předsedy na konferenčním shromáždění MSS 23. 5. 2015

Vážené konferenční shromáždění, milé děti, mládeži, hosté, sestry a bratři v Ježíši Kristu,

v historii církve je to již 36. slavnostní konferenční bohoslužba. V sedmdesáti sborech a jedenácti skupinách je 4 293 členů. K tomu je potřebné dodat číslo 920, což jsou naše děti do patnácti let a dalších téměř 600 mládežníků do 25 let. Jsme vděční Pánu, že se v uplynulém konferenčním období připojilo křtem k církvi 312 nových bratrů a sester.

Delegáti pracovní části konference se kromě administrativní správy zabývali nasměrováním církve pro další konferenční období. Hlavním mottem se stal text z Janova evangelia 15,7-8:

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.”

Cílem konferenčního období je:

Vytvářet autentickou a srozumitelnou církev, která bude otevřeným společenstvím
vnímající hlas Ducha svatého, rostoucí v duchovnosti, vztazích a službě svému okolí.

1. Zůstat v Ježíši Kristu

V kontextu verše, který jsme použili, se hovoří o kmeni a ratolesti, větvi, která z kmene vyrůstá. Nejde o nějakou zplanělou vinnou révu, Ježíš v prvním verši zdůrazňuje, že ON je ten „PRAVÝ“, ušlechtilý, vinný kmen. Je mnoho lidí, kteří se hlásí ke Kristu, otázkou je, kolik je těch, kteří jsou skutečně s Kristem spojeni.

Hlásit se ke Kristu je důležité, Ježíš však připomene, že důležitější je, aby Jeho „slovo zůstalo v nás“. V symbolice kmene a větve můžeme vidět, že kromě srůstového místa je potřebné propojení, které funguje jako zdroj obživy, bez které větev usychá. Z kořene neustále proudí životodárná síla, která vyživuje každou větev. Boží slovo se tak stává nepostradatelné pro duchovní život. Bez něj duchovně umíráme.

Proto se v tomto konferenčním období chceme zaměřit na podporu malých modlitebních skupin zaměřených na osobní duchovní růst. Bez dobré výživy není možné očekávat růst ovoce.  Chci vás povzbudit k zakládání domácích skupin, které budou otevřené pro každého, kdo touží, aby Kristova slova zůstala v něm. Chci vás povzbudit také k novému rozhodnutí a setrvání při každodenním osobním kontaktu s Božím slovem.

2. Oslava Hospodina tím, co se urodí

Nesení ovoce je smyslem každé větve. Suchá či neplodná větev je bez užitku.  Ovoce, které křesťan nese, není pouze na okrasu, ale má chutnat.

Vážení přítomní, jak chutnáte lidem, kteří s vámi žijí a těm, kteří se s vámi setkávají?  Proměna, kterou prožíváme pod mocí Ducha svatého, má být zřejmá. Není to nic skrytého. Nechuť ovoce je dána nedozrálostí, zplaněním nebo přezrálostí či hnilobou. Zázrak uzdravení však je možný. Bůh chce uzdravit každého člověka, který je ochotný ovoce nést.

Mnohem větší tragédií je větev zelená a neplodná, nebo větev bez života, tedy suchá. Bůh však i zelené a neplodné větvi dává milost ještě další rok, a čeká, zda vyraší květ, jako příslib plodu.  Toužíte po tom i tento rok rozkvést a přinášet ovoce Ducha svatého?

Průvodním jevem dobrého ovoce je služba, služba v Kristu.  Služba začíná doma – službou není pouze to, co se děje ve vzdálených krajinách. Naše služba začíná doma, mezi spoluvěřícími, sousedy, spolužáky a spolupracovníky. Svoje každodenní povinnosti můžeme plnit tak svědomitě a takovým způsobem, že tím oslavíme Boha. Křesťan, jenž nese ovoce, není lenoch, nezneužívá sociální systém, neokrádá svého zaměstnavatele, dodržuje pracovní dobu, vyplácí mzdu spravedlivě, nepomlouvá.

Jestliže opravdu následujeme Ježíše, odrazí se náš vtah k Němu ve všem, co konáme, a tím budeme druhým lidem ukazovat, jaký Ježíš Kristus vlastně je.

Služba v Kristu je vlastně takové dobrovolnictví. Jsou povinnosti, které udělat musím, ale křesťan je připraven jít nad rámec povinností a jít i druhou míli. Jde o míli lásky a ochoty obětovat se.

Neodkládejme službu na nějakou mimořádnou příležitost. I nejskromnější a nejchudší křesťan může být pro ostatní zdrojem velkého požehnání. Bůh si nikdy nepřál, abychom se starali o úspěch. Nemusíme cítit ani si být vědomi, že děláme něco velkého nebo důležitého. Budeme-li tiše a věrně konat to, co nám Bůh svěřil, nebudeme žít zbytečně.

Lidé, kteří pracují pro Boha, se mu stávají stále podobnější, protože s ním spolupracují. Připravují se tím tak pro důležitější úkoly a větší radost, které je čekají v Božím království.

3. Být učedníkem Ježíše Krista

Přijmout učednictví je jedinou odpovědí na Boží volání. Církev ostatků je církví učedníků. Učednictví to není zvládnutí teorie, ale ochota nechat se použít v praktické službě.

Člověk, který poznal Boha a přijal oběť Ježíše Krista, přijímá pozvání ke službě. Ježíš neslibuje služební auto, služební byt, pravidelnou mzdu, společenské ocenění, týden dovolené navíc, služební telefon, počítač (nejlépe Apple) a další benefity. Ježíš slibuje sílu Ducha svatého a jeho dary, moc svého slova, dar věčného života a odpuštění. Upozorňuje nás, že se setkáme s nepřátelstvím, pohrdáním, šikanou, s ohrožením života a také se ztrátou života. Jste ochotní dále zůstat anebo vstoupit do služby Kristu?

Jistá skupina nadšená westernovým způsobem života se rozhodla navštívit místo, kde kovbojové žijí a pracují. Hodně si o nich přečetli. Dostalo se jim té cti, že se jich jeden ze zkušených kovbojů ujal a slíbil jim předvést kovbojské dovednosti. Přišel oblečený v nádherném koženém oděvu a s kovbojským kloboukem. Nejdříve jim předvedl umění s lasem, pak s nožem a pistolí. Nakonec jim předvedl jízdu na koni. Všem se to velmi líbilo. Byli nadšeni nevšedním zážitkem. Když kovboj viděl jejich nadšení, nabídl jim možnost zažít týden na farmě. Většina z přihlížejících se však pousmála. „To nám, pane, stačilo, děkujeme za nádherný zážitek.“ Několik nadšenců nabídku přijalo.

Hned další den se dva z nich rozhodli odjet. Důvod? „Pane, nejsme zvyklí vstávat tak brzo a navíc, ten dobytek je neuvěřitelně hloupý.“  Druhá skupina odjela třetí den. Důvod? „Pane, my jsme se těšili, že budeme střílet na divokou zvěř a projíždět lesem. Zatím jezdíme jenom po pastvinách. Dokud svítilo slunce, tak to šlo, ale pracovat v dešti nás nebaví.“  Kovboj nakonec zůstal sám.

Chceš-li být v blízkosti Krista, počítej s jeho pozváním do služby. Možná jste již prožili zklamání a nenaplnění vašich představ. Vydržme ve službě. Přivádění lidí ke Kristu není bez obětí, ale nás posiluje to, že Kristus přinesl oběť největší, obětoval se za nás.

Nemáme jako církev žádnou budoucnost pokud nezůstaneme v Kristu!

„Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.
Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.”