Tábor Vojkovice   2016

Letošní tábor měl název „Závěť zmizelého kmene“

Krásný slunečný nedělní den. Klid na parkovišti u zámku Raduň začínají rušit přijíždějící auta a v nich těšící se děti na týdenní dobrodružství na táboře. Sjelo se jich celkem 43 a s nimi 12 vedoucích a kuchařů. Všechny děti přivítali dva osadníci, kteří jim řekli dvě zprávy: tu špatnou – že jejich tábor byl zrušen…a tu dobrou – že našli opuštěnou indiánskou vesnici, kde se můžou nastěhovat, ale že neví proč je opuštěná, že to musí zjistit sami, ale že musí být stále připraveni na různá nebezpečí.

Asi po půlhodině putování určeným směrem opravdu našli opuštěnou indianskou vesnici s Tee Pee stany, kde se nastěhovali. Na okraji tábora blízko již vychladlého ohniště objevili dopis psaný indianským písmem,který však nikdo neuměl přečíst.Ale v táboře se tu a tam objevovaly nějaké znaky a tak bylo třeba je všechny najít, opsat a pak vyluštit dopis. A v dopise bylo mimo jiné napsáno, že v lese žije indiánský stařešina, který jim může pomoci s vyřešením záhady, proč indianský kmen zanikl. Až uslyší zvuk lesa, můžou ho navštívit a promluvit si. Musí však být uctiví, musí přinést dary a mluvit s ním jen ve verších a v ruce musí nést hůl poznání, kterou našli v táboře.

A tak při večerním ohni se najednou z lesa začaly linout zvuky tamtamů a to byl signál k tomu, že se mohou setkat se stařešinou.

A tak v naprosté tichosti a důstojností šla družina za družinou k místu, kde měl stařešina svůj úkryt. Tam se dozvěděli, že  musí získat mnoho dovedností, aby přežili a nedopadli jak předchozí obyvatelé,že musí spolupracovat a vždy bojovat čestně a poctivě, a že je další dny bude večer navštěvovat a zkoušet z toho, co se naučili.

A tak se další dny děti učily různé dovednosti: hod nožem a tomahawkem, lukostřelbu, lezení po lanech, přípravu jídla přírodním způsobem, různé ruční práce s barvami, ozdoba a výroba indianského oblečení, výroba štítů, ale také pomoc v kuchyni, příprava dřeva na večerní táborák a do kuchyně. Odpoledne pak byla možnost se vydovádět při různých hrách. A večer se objevil stařešina jménem Starý Syn a  vždy osadníky vyzkoušel z nabytých dovedností a předal jim za odměnu díl mapy. Přiblížil se páteční den, kdy měla být mapa složena a táborníci se mohli vydat hledat místo „pokladu“. Všichni se domluvili, že půjdou společně a tak budou lépe čelit ůtokům zlých okolních indiánů, kteří měli také zálusk na poklad. A tak když šli nízkým lesním porostem a uslyšeli řev zlých indiánů a když začaly létat papírové koule, vytvořili ze štítů ochranný val a ubránili své životy a mohli pokračovat dál. Až k večeru našli vytoužený poklad. Byl to pergamen a na něm byl odkaz původních obyvatel indiánské vesnice, aby vždy žili čestně a poctivě a spolupracovali a aby nedopadli jako oni. Pergamen byl ukrytý v krásné a praktické termoláhvi s nápisem: 2 je víc než jeden a s odkazem na text Kaz.4, 9-12. A večer při závěrečném ohni ještě každý učinil slib a stvrdil to svým podpisem.

A v neděli už jen balení a odjezd domů, kde po koupeli maminky zjistily, že to jsou opravdu jejich děti a že nebyli tak opálení, jak se na první pohled zdálo. Z krásnými vzpomínkami na tábor

a poděkováním našim vedoucím, kuchařům za výborné jídlo ale i našemu nebeskému Otci za jeho ochranu  se těšíme  na další dobrodružství…

Georg

Fotky z tábora si můžete prohlédnout zde, nebo na stránkách oddílu Divoši.