V sobotu 17. února 2018 jsme prožili v naší modlitebně v Brně na Střední ulici č. 10 slavnostní bohoslužbu „Znovuotevření modlitebny“ po rekonstrukci.
Na tento slavnostní den jsme se těšili od chvíle, kdy jsme v dubnu 2014 zjistili, že nám zatéká do modlitebny a následně po statických zkouškách stropní konstrukce jsme se dověděli, že strop a střešní konstrukce naší modlitebny jsou v havarijním stavu. Radost jsme z tohoto zjištění neměli. Rozhodli jsme se, že připravíme projektovou dokumentaci a potřebné stavební povolení. Přípravných prací se ujali odborníci z našeho sboru, kteří pozvání k práci vzali jako službu pro sborové společenství bez nároku na mzdu.
Slavnostní bohoslužba proběhla v „Duchu vděčnosti“. Po sobotní škole, která tentokrát vzhledem k početnějším návštěvám vyjímečně proběhla v jedné třídě, jsme měli možnost vzpomenout s kronikářem našeho sboru br. Janem Dymáčkem na „Historii stavebních oprav“ našeho sboru od roku 1912 do roku 2014.
Náš sbor byl založen v roce 1912. Budovy sboru se ale členové dočkali až v roce 1929, kdy 1. června začaly bohoslužby v modlitebně na Střední ulici. Počet členů brněnského sboru rostl, proto byla v roce 1947 udělána přístavba a modlitebna byla prodloužena asi o třetinu. Vznikl prostor ke scházení s kapacitou 260 míst.
Postupně, jak šel život sboru dál a zvyšovaly se nároky na možnosti scházení při různých příležitostech, byly různé části sboru Brno – Střední rekonstruovány, zvětšovány a nadstavovány. V roce 1977 od 1. června do 30. září proběhla rozsáhlá adaptace modlitebny, včetně výstavby nové kotelny pro teplovzdušné topení. Přitom vznikl i úplně nový interiér modlitebny. Následně od roku 1977 do roku 2014 proběhlo několik zásadních stavebních úprav našeho domu.
Při posledním architektonickém návrhu rekonstrukce, která se uskutečnila v roce 2017, jsme si uvědomili, jak nadčasový je koncept návrhu naší modlitebny, který v roce 1977 navrhl bratr Václav Tříska. Rozhodli jsme ně něj navázat.
Ing. arch. Petr Mikulka, autor současného architektonického konceptu, nám v další části slavnostní bohoslužby připomněl základní myšlenku, kterou se snažil vložit do rekonstrukce modlitebny: „Bůh Hospodin, Ježíš Kristus a Duch Svatý, vztah jednotlivce k Bohu a vztahy ve sborovém společenství“. Znovu jsme si připomněli, že je-li člověk schopen vnímat řád, hierarchii, smysl či záměr, získává vnitřní uspokojení. Modlitebna má být prostorem, kde je člověk schopen toto vše pozorovat nebo se nad tím zamýšlet a hledat to vše. Modlitebna je místem pro sebepoznání i meditaci. Prostorem, kde má své místo i ticho nebo tichý hlas.
Vlastní stavba stropu modlitebny včetně logistiky osazení panelů stropu byla velmi technicky náročná část stavby. Během vlastní stavby jsme prožili množství zvláštních okamžiků, kdy jsme se mohli přesvědčit, že nejen naše stavba je v Božích rukou.
V další části bohoslužby, kterou vedl náš kazatel br. Vlastimil Furst jsme věnovali vděčnosti. Zaznělo poděkování všem, kteří se podíleli na opravě naší modlitebny. Celému sboru za podporu týmu, který prováděl stavební práce, za modlitby a za podporu ve chvílích, kdy stavba nešla jak bychom si představovali. Dále stavebnímu úřadu, sousedům a Moravskoslezskému sdružení církve adventistů sedmého dne nejen za finanční podporu celé akce. Také obyvatelům domu Střední 10 za shovívavost při stavebních pracích. Děkovali jsme stavebnímu výboru sboru, projektantům i autorskému dozoru projektanta, Milanu Činčalovi – stavebnímu dozoru MSS, stavebnímu dozoru sboru, dále firmě ČINEX vedené bratrem Janem Čiháčkem za stavební práce a koordinaci specialistů a také brigádníkům.
Zvláštní poděkování bylo vysloveno Ing. arch. Petru Mikulkovi, autoru architektonického návrhu, a Ing. Petru Bieleschovi, který zajišťoval projekční přípravy stavby a autorský dozor stavby. Náš vděk patří i jejich rodinám za bezmeznou podporu a toleranci v době, kdy oba věnovali množství času práci pro sborové společenství.
V děkovných modlitbách během celé slavnosti zaznívalo děkování našemu Bohu za vedení a ochranu po celou dobu přípravy stavby i během stavebních prací. Zaznívaly i oslavné a děkovné písně.
Stavební práce skončily a opět začal běžný život sborového společenství. Při různých příležitostech během stavby jsme četli knihu Nehemjáš. Když Izraelité dokončili stavbu chrámu, pokračovali v obnově své duchovnosti. Osobní i společné. Toto poselství je inspirací i pro náš další život. Můžeme, možná už poněkolikáté, znovu začít. Znovu vykročit. Máme možnost začít nebo pokračovat prostřednictvím Božího Ducha na obnově svého charakteru.
Celá slavnost se nesla v duchu Davidových slov: „Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdeme do Hospodinova domu!“ (Žalm 122,1) I my chceme jít dál s vědomím, že Bůh je s námi, že je v našem středu. Jemu totiž patří naše největší díky a také naše prosba, aby nás provázel i nadále.
Jan Polášek
