Samozřejmě takto to nikdo nevyhrotí, protože „to se přece nehodí“. Ale?

Rozhovor s bratrem starším sboru: „Prosím Tě, kdyby se na setkání diakonů dávaly nějaké materiály, pošli mně je. U nás ve sboru se nepovažuje diakonie za důležitou, tak že tam nikdo od nás nebude.“
Sborové volby: „Diakoni? A k čemu?“
Sborové volby: „Prosím Tě, můžeš nám říct, proč se vlastně volí diakoni?“
Obecnější mínění: „Je jiná doba…“

Ano je jiná doba, ano je jiný styl života, je jiný zájem o „diakonské návštěvy“, ano jsou jiné potřeby člověka, ale jsou, existují! A jakou to má spojitost s diakonií?

Diakonie – to je CO?

V obecné rovině vnímáme diakonii jako pomoc a službu chudým, starým, nemohoucím a nemocným. A tak jsou v některých sborech tak zvané „pohotovostní skupiny“ a pokud někdo potřebuje, no tak se mu nakoupí, uvaří, uklidí, zaveze do nemocnice, do sboru atd. Máme nemocné – je třeba pomoct, máme chudé – je třeba pomoct, máme zasažené nějakou nepředvídatelnou okolností – je třeba pomoct. A když nemáme? Tak není komu pomáhat. Vidíme se ve sboru – není co řešit.

Vraťme se k důvodu založení této služby v prvokřesťanské církvi. Vznikla potřeba, kterou bylo nutné naplnit. Konkrétně nezaopatřené vdovy. Jinde čteme, že se také Tabita starala o potřeby druhých a mohli bychom pátrat v Bibli dál a zjistili bychom, že šlo vždy o naplňování potřeb potřebných.

Jaké jsou dnes potřeby lidí? Samozřejmě různé. A mimo jiné také – „bratře, přišla jsem do sboru a vůbec nikdo s mě nevšiml. Tak jsem si řekla: postrádal by mě vůbec někdo? Záleží zde vůbec někomu na mně?“ „Bratře, to je dobře, že jsi přišel. Víš, nemám to komu říct. Mám všechno, co potřebuji, ale „nemám člověka“. SMS, maily, telefony, úžasné možnosti v komunikační technice, jenom ten člověk chybí.

Skutky apoštolské 15:36 Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: “Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří.”
Skutky apoštolské 28:15 Odtud jsme šli do Říma. Tamější bratří dostali o nás zprávu a přišli nám naproti až ke Třem hospodám, někteří pak až k Appiovu tržišti. Když je Pavel spatřil, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy.

Rozumíme tomu, co dnes lidé potřebují, možná víc jak kdy jindy a víc jak cokoliv jiného? Samozřejmě zůstává potřeba pomoci, odvozu, finančních prostředků, nákupů atd., ale zůstává, nebo spíše narůstá potřeba člověka mít někoho, kdo mně naslouchá, někoho komu na mně záleží, někoho komu se mohu svěřit, koho vidím tváři v tvář. Když si Mojžíš nevěděl rady s úkolem, který dostal, Bůh mu dal Árona. Mojžíš samozřejmě měl Boha, ale potřeboval ještě někoho, a to člověka vedle sebe. A Bůh mu ho dal.

Diakonie je služba ve všech oblastech lidské nouze. Není pouze jakousi dobročinnou nadstavbou života sboru. Není žádným speciálním pojmem pro sociální či charitativní činnost církve.

Existuje celá řada sociálních služeb, které lze za finanční obnos využívat. To, co ale mnohdy schází je něco, nebo někdo, kdo dá člověku hodnotu a osvobodí ho z jeho samoty a izolovanosti. A tak i když se může jevit, že nikdo nic nepotřebuje, jsou zde lidé, kteří něco potřebují. Potřebují člověka. A pokud ho nemají, cítí se zbyteční, ztrácejí radost a třeba i odcházejí z církve.

Když Ježíš zápasil svůj nejtěžší boj na hoře Olivetské, vzal tam s sebou tři učedníky. V Jeho rozhodnutí Mu nemohli pomoci, ale byli tam s ním.
Matouš 26:37 „Vzal s sebou Petra a oba syny Zebedeovy; tu na něho padl zármutek a úzkost. 38 Tehdy jim řekl: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte se mnou!” 40 Potom přišel k učedníkům a zastihl je v spánku. Řekl Petrovi: “To jste nemohli jedinou hodinu bdít se mnou?“

Rozumíme tomu, že diakonie znamená naplňování potřeb člověka. A jaké jsou ony potřeby? Co je dnes téměř největší potřebou člověka? Mít ČLOVĚKA. Věřící člověk je mnohdy vytržen (nebo i vyvržen) z pracovního kolektivu, z rodiny, mladí věřící lidé tápou ve svých starostech, staří lidé mají svoje děti daleko… A tak kdo jiný jim má podat ruku, než spoluvěřící.

Diakonie – JAK?

Skutky apoštolské 15:36 Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: “Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří.”

Tři důležité věci:

Jak se Ti daří. Musím při diakonské návštěvě číst Bibli, mít kázání? Mohu, ale spíše ne. Nejde o to, abych mluvil já, ale aby mluvil navštívený. Pozorně naslouchej a dej najevo, že nasloucháš. Projev zájem, nakonec proto jsi přišel.

Někdy máme dojem, že musíme dotyčného povzbudit slovem svým, nebo slovem Bible. Že musíme mít pobožnost, kázání, musíme mluvit. Onen upřímný zájem projevený slovy „jak se Ti daří“, je mnohdy podstatně důležitější.

Navštivme. Není nad to, když můžeme navštívit dotyčného u něho doma. Samozřejmě pokud je to možné. On je tam doma, cítí se jistě a bezpečně, je uvolněnější a zároveň cítí ještě větší zájem ze strany diakona, protože on vážil cestu k němu domů.

Ve VŠECH městech. Někdy dělíme lidi na ty, kteří to potřebují a kteří to nepotřebují. A můžeme se velmi mýlit. „On je duchovně silný, pravidelně chodí do sboru, je činovník.“ Ano může být, ale to neznamená, že nepotřebuje člověka. Mojžíš byl jistě silnou osobností, a přesto potřeboval člověka.

No a ještě jedna zaběhnutá věta – „Jsem k dispozici, a když bude onen bratr či sestra chtít, tak ví, kde mě najde.“ Odpověď: Lukáš 19:10 “Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.”

A tak diakonie ano či ne?

Jan Dymáček
vedoucí odd. diakonie při MSS