Více jak 130 let od svého založení si připomíná malý sbor ve švýcarském městě Tramelan začátky adventního hnutí v Evropě.

Místo, ze kterého vycházeli první domácí evangelisté v Evropě, se po deseti letech dostalo do vlastnictví církve a dodnes připomíná Boží vedení v minulosti a inspiruje další generace evropských věřících k službě na Božím díle.

Švýcarsko bylo jedním z prvních krajů mimo Spojené státy americké, kde si adventisté našli své místo. Během druhé poloviny 19. století v okolí městečka Tramelan v bernském kantónu ve Švýcarsku působil evangelista Michał Belina Czechowski, který sem přišel po misijní službě v údolí Valdenských. Po jeho odchodu se v této oblasti nacházelo tolik věřících, že vznikla potřeba vlastní modlitebny, ve které by se mohli setkávat. Místní rodina Rothova se rozhodla dílo podpořit tím, že stavbu budovy zaplatili. Na zahradě vedle objektu obytného domu a své krejčovské dílny postavil Georges Roth dřevěný domek – budoucí modlitebnu místních adventistických rodin. Za zmínku stojí i to, že pamětníci hovoří o nelehkých podmínkách, ve kterých věřící žili. Okolí se s novou vírou svých spoluobčanů nevyrovnávalo vždy příjemně.

Michał Czechowski byl jedním z prvních adventistických misijních pracovníků v Evropě

Nová modlitebna byla vysvěcena v sobotu 25. prosince 1886. Kázáním z Božího Slova při vysvěcení posloužila Ellen Whiteová, která v této době pobývala ve Švýcarsku. Během zamyšlení, které vycházelo z biblického textu 1. Královské 8, 54–61, zazněla i tato povzbudivá slova: „Doufáme, že Bůh natolik požehná vaší práci, že tento dům vám bude brzy malý.“

Význam malého domku ve Švýcarsku v následujících desetiletích přiblížil v článku o počátku adventismu v Evropě i jeden z rodiny Rothových. Pro periodikum francouzské adventistické revue (Revue Adventiste) v roku 1937 napsal: „Tramelan byl kolébkou adventistické reformace v Evropě. Naše malá modlitebna se stala školou pro pracovníky, kteří odtud proudili do celého světa.“ V městě se uskutečnilo také první stanové shromáždění v Evropě.

Dřevěná modlitebna ve švýcarském Tramelanu byla vysvěcena 25. prosince 1886.

I když byla budova vysvěcená jako modlitebna Církve adventistů sedmého dne, nikdy nebyla vlastnictvím církve. Když rodina Rothových opustila Tramelan, budovu prodali jiné rodině, která se nehlásila k církvi adventistů. O tom, že v církvi byli lidé, kteří se o odkoupení dřevěného domku snažili, svědčí také příspěvek tajemníka organizace EGW Estate Arthura L. Whita v Review and Herald z roku 1967: „Už brzy nahradí další dům chvály v Tramelanu milou malou modlitebnu, která dobře sloužila více jak osm desetiletí. Přestože nárok na tuto budovu nepatří Generální konferenci, doufáme, že tento milník adventistů sedmého dne v Evropě zůstane zachovaný.“ Novým domem chvály mínil Arthur White novou modlitebnu, do které se společenství z Tramelanu skutečně v roce 1968 přestěhovalo. Z prostorových důvodů museli opustit dům, který byl během uplynulých 82 let vnímaný jako první budova adventistického sboru v Evropě. Tento titul si dřevěná modlitebna zachovala i během následujících desetiletí. I když nebyla využívána k sobotním setkáváním věřících, při návštěvě okolí k ní zavítali mnozí adventisté.

18. srpna 2014 podepsal předseda Inter-Evropské divize Bruno Vertallier smlouvu, na základě které se budova stala vlastnictvím Církve adventistů sedmého dne. Jak v oficiální zprávě vysvětluje divizní oddělení komunikace i samotný předseda Vertallier, cílem koupi bylo inspirovat mladé lidi k podobnému odhodlání, s jakým přinášeli Ježíšovo poselství lidem v Evropě první adventní průkopníci ve Švýcarsku i ostatních zemích. Podobně jako vzali Izraelité 12 kamenů ze dna Jordánu na památku toho, jak je Pán Bůh převedl přes rozestoupenou řeku, chceme si i my připomínat jeho ochranu a vedení v nelehkých časech. „To bude mezi vámi na znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: Čím jsou pro vás tyto kameny? Odpovíte jim: Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy, když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily. Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky.“ (Jozue 4,6.7)

M. Majer, www.casd.sk